Na středu 21. června jsme si se třídou naplánovali splouvání horního toku řeky Vltavy v úseku; Pěkná – Nová Pec. Do Pěkné jsme odjížděli vlakem v 07:04. Ranní vstávání bylo pro některé z nás smrticí, ale pro mě ne. Strašně moc jsem se těšil. Příjemný pocit vzrušení se ve mně ale míchal s obavami… Ano, někteří řeknou, že je to pouhá kánoe, že to nic není. Pro mne, stejně jako pro většinu z nás, to byl ale zcela nový zážitek. Nevěděli jsme, co nás čeká, jaká bude cesta, jak to bude náročné, jak moc je kánoe vratká, a jestli se nepotopíme. Plně jsem si uvědomoval, že na lodi nebudu sám, že ponesu odpovědnost i za svého parťáka a že je mi svěřena důležitá role kormidelníka.
Po vyslechnutí praktických rad na suchu, rozdělení lodí a uschování věcí v sudech, jsme konečně v půl deváté vyrazili. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho dostal, ale za nějaký čas jsme si s parťákem na sebe zvykli a chytli jsme stejné tempo. Stejně tak i všichni ostatní. Příroda byla nádherná, viděli jsme plno ryb a dalších druhů živočichů a občas jsem se i bál, co z té vody všechno vyskočí. Počasí bylo nádherné, a tak jsme se nebáli se namočit a užili si vodní radovánky.
Když jsme dorazili do Nové Pece, udělali jsme si občerstvovací pauzu a dali hlasovat, kdo už toho má dost a chce jízdu v Peci ukončit a kdo má ještě dost sil a zvládne pádlovat až do Pihlova, odkud jsme měli zapůjčené lodě. Jednomyslně jsme se shodli, že chceme pokračovat, a tak začal nejtěžší úsek celé výpravy. My jsme ale byli odhodláni překonat všechny nástrahy které nám Lipno připravilo. Usedli jsme tedy do lodí a vyrazili. Ze začátku bylo vše v pořádku, ale za čas nám začaly docházet síly. Slunce nás pálilo do ramen a ruce čím dál více bolely. My jsme se ale nevzdávali. Povzbuzovali jsme se navzájem, dodávali si energii, fandili si.
Když jsem nakonec v Pihlově vystupoval z té lodě, byl to pro mě úžasný pocit! A nejen pro mě. Pro nás všechny!
Milan Kováč
